Házená Jindřichův Hradec : TJ Jiskra Otrokovice

V sobotu 30.9.2023 jsme se vydali k dalšímu mistráku do Jindřichova Hradce, k našemu „oblíbenému“ soupeři, který, nám „rozvážnému“ družstvu, prostě svou energií vůbec nesedí. Pro mne jako trenéra je to krásná a příjemná podívaná vidět takovou energii, zápal, sílu, chtění. Noooo, ale nemůžu mít asi všechno. Vždyť musím být přece šťastný, když někdo přijde na trenál. Tam sice půlku prokecá a zbytek v rytmu reggae od trénuje. Ale „Jako klídek tréňo, joooo!!!“. V Jindřicháči na chodbě u vrátnice mají fotky družstev. Jak jsem tak čekal než se děvčata převlečou, tak jsem si je procházel. No když jsem viděl fotku družstva žen „A“, tak mně málem vypadly oči z důlku. No asi 30 usměvavých děvčat. „B“ družstvo žen Jindřicháče asi 10 (takže my jsme vlastně takové „B“ Jindřicháče, které asi omylem hraje 1.ligu). Už to nebudu dál rozvíjet, ale jen ještě takový malý dovětek. Asi 6 let máme trenály vždy ve ST a PÁ. To ví snad každý. A tak mě zaráží, že si některá děvčata nedokáží (možná nechtějí) upravit a zorganizovat svůj čas tak, aby prostě v tyto dny byly na trenálu. Jasně jasně už slyším bla bla bla!!! No Já mám na to jiný úhel pohledu. Tak a už dost brečení. Takže zápas. O rozdílných energiích jsem již psal výše a budete se divit, ale v tom byl ten největší rozdíl. O čem to píšu? Takže :

MY – asi jeden trhák

Oni – myslím, tak dvacet

MY – střelba doprostřed branky a tak tak doletěla, čili brankářce do rukou

Oni – Bára Š. převráceny loket od střely, kterou tedy chytla (mimochodem VELKÁ pochvala pro Báru!!!)

MY – obezřetně s klepnutím do kliky, o proskoku nemluvě (Anita výjimka)

Oni – bowlingová koule, která před sebou vše rozrazila

A tak bych mohl…….

Prohráli jsme 34:25 (18:10). Ano druhý poločas jsme prohráli jen 16:15. Neproměnili jsme asi 8-10 vyložených šancí a například střelba z křídel 15/5 (asi). Minimálně 14 branek jsme dostali po naší nepřipravené, nedůrazné střelbě a ještě k tomu doprostřed brány a z rychlých protiútoků. O zbytečných technických chybách a laxnosti už psát ani nebudu. Bohužel všichni víme kde je zakopaný pes a že vše začíná a končí na trenálu. Pokud nás bude chodit na trenál pět a půl a budeme ještě trénovat v rytmu reggae, tak budeme chodit po zápasech vždy se sklopenou hlavou.